Jiří Žáček
České moře
České moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,
moře bez vody a bez příboje,
nekonečné moře všeho, co bys chtěl,
moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,
moře utonulé v buňkách našich těl,
moře sebeklamů, moře nebezpečí,
moře, které mumlá vyhynulou řečí,
zamořené moře, moře našich dob,
moře, z něhož zbyly útesy a břehy,
zkamenělé moře milosti a něhy,
moře hoře, naše kolébka i hrob
Jiří Žáček
Muž, který chtěl být stromem
Muž, který chtěl být stromem,
hodiny a hodiny
nehybně stál v koutě zahrady,
aby zakořenil.
Zásluhou rodiny byl umístěn
v psychiatrické léčebně,
kde si přivodil těžký zápal plic,
když za mrazivé noci
oblékal stromy v areálu
do svého oblečení,
aby jim nebyla zima.
Přes veškerou lékařskou péči
podlehl podchlazení
a byl svou rodinou pohřben
bez veřejných ceremonií
v koutě své zahrady, kde zjara vyrašil
útlý kmen javoru
a rozepjal prsty k obloze.
———————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-
Lubomír Brožek
Podzim
Mám rád večerní procházky parkem,
když ve větvích hnízdí listopad
a střásá za listem list.
Jako když opadává vteřinu za vteřinou
všechno, co jsem prožil.
Už brzy padne tma.
Park ztichl a v tom tichu
slyšet je opadávat čas
a listy šeptat: Ty jsi ten podzim,
jenž vešel mezi nás.
Za listem list je slyšet život opadat…
Lubomír Brožek
Bleší trh
(blues o ztracené neděli)
Usmrkaný deštík si ještě nezastrčil podolek
a neděle: Kampak dnes? Už dělá psí oči.
Když tak hezky prosíš…,
ty pitomé psisko, dostaneš obojek
a půjdeme: Tam, kde se točí svět.
Jak po muší kořalce obecní blb,
který se ožral a trošičku zešílel
a teď na plese masek a zrůd,
na plese bez lidí motá se opile,
jak vpleten do kola, bez šance na milost…
Neštěkej, hloupá, vezmi si kost
a půjdeme: Na bleší trh.
Někde se musí vyvenčit ta otravná psice
aby vám nečůrala na peršan,
nežli doma nudou chcípne.
Bleší trh je krámů chrám.
Kramáři jsou tu veleknězi.
A věřící ti, co v svatost krámů věří.
Svaté obrazy se podobají bankovkám.
A andělé v tom chrámu jsou samé krámy.
I Kasacink, bůh kramářů, je krám.
Když mu zaplatíte, dá vám požehnání:
Máš prachy? Vítej mezi nebešťany.
Jsi švorc? Zdechni u nebeských bran.
S ušlou nedělí u nohou, sám ušlý jak pes.
Palce jak dvě voskovice trčí ke hvězdám.
Slyšíš, jak se ti krámy smějí?
Tiše a úporně. Jako když srdce žere rez
s hladovou beznadějí.
Vítejte v nejprodejnějším ze všech světů!
Všechno a všichni jsou tu k mání:
Růže malým princem opuštěná v opadání
prodá svůj příběh do kupletu.
Dříve než se za pár šupů vyspí s vámi,
poslední zápalkou připálí vám cigaretu
děvčátko se sirkami.
Nakonec vám neděle uteče do noci jak prašivá psice.
Čert ji vem, je to jen jeden z psích dní.
Děvčátko špitne: Miluji tě.
A vy slyšíte: Buy or die.
Slyšíte, jak v duté tmě krámy spílají vzpomínkám:
Jaké to bylo…tenkrát…když ještě byly lidmi.
———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-
Kateřina Ryšavá
ĎÁBLOVO OKO
Pronikavá záře
spalujících zorniček
dokážeš-li zpříma pohlédnout
utoneš
Pojď, neboj se,
vezmu si tě celou.
Pojď, neboj se,
zemřeš rozkoší.
Pojď, neboj se,
nabízím ti mír.
Jezero průzračné jak oči Světlonoše
viděla, když v chladných vodách
ztvrdly její bradavky
a potom nic.
Jen rajka křičela,
Neměla co pít.
Kateřina Ryšavá
Ex post
Sedím a dívám se,
luxusní děvka
uprostřed gauče
Sedím a dívám se,
kouřím,
jsi oknem
Sedím a dívám se.
Dlaň plná oharků
hladí klín
………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Vladimír Stibor
Příbramský přítel
Básníka Jana Mičku jsem miloval.
Nemohl jsem pochopit,
že raději pro svou rodinu vařil rajskou
na celý víkend,
než by seděl v křesle
a poslouchal verše, hudbu hloubek,
kam nesmíme,
tu možná ano,
ale nejvíce si vzpomínám,
jak jsme proti sobě kráčeli opuštěným náměstím
u kostela svatého Jakuba,
až jsme se málem srazili čely.
Byl jsem jedním z posledních,
kdo s ním mluvil před smrtí.
„Boha jsem minul,“
říkal Jan, „a na lavičce onkologie
jsem ho nepotkal.“
Ta báseň mi dodnes
nezmizela z paměti.
Stisk ruky měl pevný.
Vladimír Stibor 20. června 2017