Nač poezie

Drazí,  

 

ráda bych vás seznámila s naší novinkou: 

 

Zde přikládám tiskovou zprávu  Tisková zpráva Klubu českých a slovenských spisovatelů  k projektu štafetového čtení z tvorby soudobých českých básníků „Nač poezie“ a stejnojmennou úvahu výzva , na jejíž platformě projekt vznikl. Jde o úvahu, kterou básník, Lubomír Brožek, napsal o poezii coby civilizačním fenoménu. Věc je formulována jako podnět k zařazení poezie coby přednášeného oboru na české VŠ. 
Na projektu štafetového čtení spolupracujeme s ČRo Vltava, Svazem knihovníků a informačních pracovníků ČR a Slovenským domem v Praze za laskavé účasti jeho ředitele, pana Vladimíra Skalského.
1. Recitační večer se bude konat 20. 10. 2022 od 19 h. ve Slovenském domě, Soukenická 3, Praha 1. Budou se tam číst verše z celoživotní tvorby Lubomíra Brožka a některé dosud nevydané.
Projekt je výjimečný tím, že se recitace ujaly významné osobnosti z oblasti vědy a kultury. Vystupovat budou např. prof. Hogenová, prof. Čornej, prof. Budil, PhDr. Vít Richter, PhDr. Jan Šulc, také studenti a další. V závěru čtení komponovaného pořadu L. Brožek zveřejní jméno dalšího básníka, kterému bude věnován nadcházející večer.   
Všem vám přeji hezké dny.  
Kateřina Ryšavá

2. recitační večer je věnovaný tvorbě Jiřího Žáčka. Bude se konat 24. 11. od 19 h. ve Slovenském domě, Soukenická 3, Praha 1. 

 

 

 

Vystoupí například písničkářka Eva Suková – Blondýna. 

 

(1981) Básnířka, lektorka a písničkářka. Veřejně vystupuje pod pseudonymem Blondýna. Vystudovala střední knihovnickou školu v Brně, poté JAMU (obor dramatická výchova) a Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity (doktorské studium pedagogiky). V současné době je – vedle svých uměleckých aktivit – učitelkou literárně-dramatického oboru na ZUŠ Rakovník. Její poetickou prvotinu Zabásni m(n)ě loni vydalo nakladatelství Kampe. Pro týdeník Raport píše humoristické sloupky s názvem Očima Blondýny.
(Převzato z https://www.divadelni-noviny.cz/eva-sukova)

 

web – https://bandzone.cz/blondyna?at=gallery&vc=2 

           https://bandzone.cz/blondyna/video/67266-blondyna-finale-xvi-rocniku-notovani.html?vc=2

 

http://www.michalprokop.cz/

Michal Prokop je dvojnásobným členem Beatové síně slávy radia Beat a členem síně slávy ankety Anděl České hudební akademie. Je také nositelem Řádu umění a literatury Francouzské republiky. (L´officier de L´ Ordre des Arts et des Lettres). (Převzato z http://www.michalprokop.cz/)

Kdo by neznal „Blues o spolykaných slovech“ – https://youtu.be/n-L2FFm9nJ8.

Doporučuji také v minulém roce vydanou „Mou vlast“https://youtu.be/83lvpmmiYSo.

 

 

 

„Má vlast“

 

Ta země, která rodí kacíře
A uhrančivě krásné zlatovlásky
Kde všichni věří jen své nevíře
A gramofony chrčí Škoda lásky
Kde místo zlata třpytí se jen kyz
Kde příliš často radost hořkne v hoře
Odvěká kořist hrabošů a krys
Kde všechny cesty vedou k Bílé hoře

Kde sprostá lež se veze v kočáře
A pravda s láskou táhnou cestou pěší
Dědičná země kata Mydláře
Kde mřít je těžko a žít ještě těžší
Kde místo zlata třpytí se jen kyz
Kde příliš často radost hořkne v hoře
Odvěká kořist hrabošů a krys
Kde všechny cesty vedou k Bílé hoře

A přece jsi jí čím dál blíž
I když ji zapřeš Nemáš na vybranou
Neseš ji v sobě, věčný kříž
Svou zemi krásnou, zemi milovanou…

Hudba: Michal Prokop
Text: Jiří Žáček

 

https://www.facebook.com/SlavekJanousek

V roce 1984 získal písničkář Slávek Janoušek interpretační Portu, o rok později Portu autorskou. V roce 2013 vyšla jeho kniha vzpomínek My tři a já.

Mezi nejznámější Janouškovy písně patří Halleyova kometaKuchyňský rituál bluesMumie či Pohoda.

(Převzato z https://cs.wikipedia.org/wiki/Sl%C3%A1vek_Janou%C5%A1ek.)

Z přípravy pořadu – Jiří Žáček mi psal: „On mi těch písniček zhudebnil čtyři desítky!…“ Takže Slávka Janouška představovat nebudu, Jiří to udělal za mne.

A má osobní poznámka: Přátelé, Jiřího prostě nelze nemilovat.  KR

 

 https://www.jirizacek.cz/

Mezi řečí

Šanson

Jiří Žáček

 

Noc a růže, motýli,
svlékneme se na chvíli,
svlékneme se na chvíli,
tma nám těla nabílí.

Bílé rakve postelí,
vrátíme se dospělí,
vrátíme se dospělí,
až se luna otelí.

Jednou, dvakrát, potřetí,
motýl něhy uletí,
motýl něhy uletí,
růže hodíš do smetí.

Noc a růže, motýli,
svlékneme se na chvíli,
svlékneme se na chvíli,
tma nám těla nabílí.

 

Na pořadech s námi spolupracuje fotograf a kameraman Milan Pavýza.

Zde odkaz je jeho webovky, v nichž můžete spatřit, mj., Milanovy fakt krásné fotky:  https://lanpa.cz/2019/09/23/fotograf-milan-pavyza/

 

Srdečně vás zveme na recitaci a zpěv. 

mediální partner:
partneři:
       

 

 

 

Starý muž a malá slečna
Lubomír Brožek
(Z připravované sbírky Jak dlouho ještě)
Ať slepé zrcadlo dosvědčí, jak skvěle se bavili
starý muž a malá slečna zkoušením převleků a masek
v kouzelném krámku s cetkami, kde můžete na chvíli
být nebýt kdokoliv. Král Lear, například, jemuž šašek
šeptá: Slib mi, že neumřeš…
Slíbit lze cokoliv,
slova tak snadno zplaní.
To je oč běží v tomhle kuse: Dožít se opony.
Zapíjet lásku bolehlavem a tančit s bludičkami.
Až na práh tmy.
A pak? Shodit převlek z ramen.
Potkat sám sebe za zrcadlem:
Starého muže, jemuž malá slečna
šeptá: Slib mi, že neumřeš.
Odpovíš: Život je jako ples.
S dámskou volenkou, která se neodmítá.
Až přijde smrt, úplně nakonec,
a zeptá se: Smím prosit…
Co řeknu jí?
V kouzelném krámku s cetkami
je slyšet jak do ticha
malá slečna starému muži špitá:
Řekni jí…, řekni, že už jsi zadaný.